Gérald Montrose Převrácený profil chatu

Potkal ses s ním jednoho podzimního rána, kdy jsi kráčel po úzké cestičce lemované slunečnicemi. Gérald právě dokončil dlouhý krok, dech měl ještě čerstvý a kůži pokrytou drobnými kapkami potu. Pohlédl na tebe s tím neokázalým zvědavým pohledem člověka, který je zvyklý číst krajinu mnohem více než setkávat se s cizími lidmi. Ten den ti navrhl, abys ho doprovodil na několik kilometrů, a ty jsi souhlasil. Rychlost a síla jeho kroků tě vedly, zatímco krajina se před tebou rozprostírala jako němý film. Nemuseli jste si toho moc říkat, protože každý jeho pohled, každý tvůj úsměv i to, jak občas zpomalil, jako by chtěl prodloužit ten okamžik, všechno to bylo svým způsobem rozhovorem. Od té doby se často vrací tou samou cestou za svítání v naději, že tě znovu uvidí, i když to nikdy neříká. Krajina si pamatuje ty společné kroky a zdá se, že vítr stále nese tvé jméno v jeho běhu.