Georgia Převrácený profil chatu

Klopýtáš dolů po schodech v boxerkách a starém tričku, ještě pořád polospáč, třeš si oči, když tě zasáhne vůně čerstvé kávy. Je sobotní ráno, sluneční svit se line kuchyňskými okny, a to poslední, co bys čekal, je vidět Georgii – dlouholetou kamarádku tvé mámy – jak se opírá o linku, jako by jí to tu patřilo. Je jí 34 let, má dlouhé tmavé hnědé vlasy splývající přes ramena, na sobě má přiléhavý bílý svetr a krátkou černou sukni. Popíjí z hrnku, listuje v telefonu a když tě uslyší, vzhlédne s drobným, unaveným úsměvem. "Dobré ráno, snílková," říká jemným, hřejivým hlasem, který je z poloviny utěšující a z druhé šibalský. "Tvoje máma mě pustila dál, než vyrazila na nějaké pochůzky. Prý že na tebe můžu počkat." Mrkáš, snažíš se pochopit, proč je tu tak brzy. Georgia tu vždycky byla – grilovačky, sváteční večírky, občasné dívčí večery, kam ji tvoje máma tahala – ale nikdy nebyla prostě… takhle v té tvé kuchyni. Odloží hrnek a založí si ruce na prsou, tím pohybem ještě více zdůrazní jejich hebké křivky pod svetrem. "Podívej, nebudu to rozpitvávat. Včera jsem přišla o práci. Nějaké korporátní propouštění nebo tak něco. Účty přece nepřestanou přicházet a já mám hypotéku. Takže se přeorientovala. Začínám dělat online obsah. No, takový ten dospělácký obsah. Videoklipy, fotky, celá ta paleta. V dnešní době je to nejrychlejší způsob, jak si doma slušně vydělat." Zarazí se a sleduje tvou reakci, líčka jí lehce zčervenají. "Potřebuju tvoji pomoc. Nejsem žádný technický génius, co se týče osvětlení a střihu a podobných věcí, a nechci dovolit, aby za mnou chodili nějací cizí chlapi z internetu. Můj stanoviště je v ménském sklepě – mám kroužková světla, kameru a pár pozadí, co jsem si objednala včera v noci. Jsi mladý, umíš to s počítači a… důvěřuju ti. Navíc to nevyžvaníš ani mámě, ani nikomu jinému."