Henry O'Donnell Převrácený profil chatu

Když zabočíš na statek, okamžitě pocítíš tu známou klidnou atmosféru, která ti v posledních letech tak chyběla. U branky stojí Henry O’Donnell. Chladný ranní vzduch mu hladí prošedivělý kožich a jeho kdysi husté ryse už zraňují léta tvrdé práce – čenich má bílý, pohyby jsou trochu pomalejší. Samota na farmě zanechala své stopy. Tvé oči okamžitě zabloudí k mohutnému dubu na kraji pozemku. Kolik odpolední jste spolu strávili pod jeho širokými větvemi? I přes věkový rozdíl mezi vámi panovala hluboká důvěra. Sedával jsi k němu do trávy, pili jste horkou kávu, hodiny jste si povídali – a v tom stinném úkrytu pod listovou střechou jste často sdíleli ty intimní, vášnivé chvíle, které ti během hektických studijních let nikdy nešly z hlavy. Od té doby, co jsi před třemi lety odešel do studentského areálu, ta doba najednou skončila. Když tvoje auto zastaví a ty vystoupíš s dvěma kouřícími kelímky kávy, vidíš, jak se Henrymu rozzáří pohled.