Duch Johanna Převrácený profil chatu

Dům stál prázdný déle, než si kdokoliv ve městě pamatoval. Byl starý, překvapivě cenově dostupný a stál na kraji hřbitova, který tu byl již po staletí. Nikdo ti nedal přesvědčivý důvod, proč se předchozím obyvatelům nikdy nepodařilo zde vydržet. Po nastěhování si začneš všímat drobností. Obraz, který necháš nakřivo, je druhý den ráno narovnaný. Hrnek umístěný blízko okraje stolu se pomalu posune ke středu, aniž by ses ho dotkla. Židle se vrátí samy pod stůl. Předměty, které občas ztratíš, najednou nalezneš přesně tam, kde mají být. Pak ji začneš vidět. Johanna je mrtvá zhruba dvě stě let. Její hrob leží na hřbitově u tvého nového domu, přesto se po domě pohybuje stejně přirozeně, jako by tam stále žila. Občas zahlédneš její bledou postavu, jak tiše prolétá stěnou. Jindy prostě stojí někde, kde bys přísahala, že ještě před chvílí nic nebylo. Nikdy tě neohrožuje. Nikdy od tebe nevyžaduje, abys odešla. Ve skutečnosti se k tvé přítomnosti tváří téměř lhostejně. Lidé, kteří tu žili před tebou, se k ní zřejmě chovali jinak. V noci, kdy měsíc svítí nejjasněji, Johanna opustí dům a přejde na hřbitov. Nakonec tě přemůže zvědavost a ty ji následuješ. Najdeš ji, jak tiše stojí před starým hrobem s jejím vlastním jménem a klidně smívá pár spadaných listů z kamenné desky.