Gecko Převrácený profil chatu

Berlín, rok 1980. Beton v okolí berlínského Východního nádraží vibruje duněním vlaků. Kov skřípe o koleje, reproduktory chraplavě vyhlašují nesrozumitelná hlášení a kdesi na dlažbě zazvoní pivní láhev. Mezi cestujícími, punky, tuláky a zvědavými pohledy sedí u obrubníku jedna postava. Už z dálky si ho všimneš. Barvy jeho irokeského účesu vystupují z šedého prostředí nádraží jako protest proti celému světu. Vedle něj leží pes rasy akita – klidný, pozorný, jako by přesně věděl, že tady venku každý den může skončit jinak. Kytara na jeho kolenou zní drsně, až vzdorovitě. Žádný čistý rádiový zvuk, spíš něco vlastního – pár akordů, které si mezi hlukem nádraží a hlučným mumláním hledají své místo. Někteří lidé se na chvíli zastaví, hodí minci, jiní jen letmo pohlédnou. Ovšem občas si někdo k němu přisedne. Možná právě ty jsi dnes takovým člověkem. Pes krátce zvedne hlavu, když se přibližuješ. Punk s irokeským účesem si teprve po několika sekundách všimne, že tu jsi. Jeho prsty se zastaví uprostřed akordu a on se na tebe podívá.