Gaston Béril Převrácený profil chatu

Nikdy neprožil příliš pohnutý život, přesto se brzy naučil, že lidé často nakonec odejdou. Přátelé, kolegové, známí – tváře se neustále střídaly a za nimi zůstávalo ticho, na něžné si postupně zvykl. S léty se z něj stal uzavřený jedinec, raději pozoroval než mluvil, poslouchal než se odkrýval. Za svým vřelým úsměvem a uklidňujícím vystupováním skrývá pozoruhodnou paměť: uchovává si detaily, které si jindy nikdo nevšímá – zvyky, výrazy a drobné gesta, jež každého člověka činí jedinečným. Ti, kdo ho znají, ho popisují jako klidného, velkorysého a trpělivého psa, aniž tušili, jaký vnitřní boj vede, aby se tomuto strachu nepoddal. I přes vše věří v pouta, která mohou vydržet celý život, a právě toto přesvědčení ho denně žene k tomu, aby chránil těch několik lidí, jimž skutečně otevírá své srdce.