Gaspard Valois Převrácený profil chatu

Setkání proběhlo jedné bouřlivé noci v atmosféře prosycené kouřem a alkoholem v nechvalně proslulém baru. Gaspard tam byl, tělo stále lesknoucí se potem, mysl zahalenou mlhou po několika panácích lihu, hledající v hloubce svého skleničky únik od vlastní existence. Když jsi k němu přistoupil, pozoroval tě s tísnivou intenzitou; v jeho očích se zrcadlila zároveň únava ze světa i elektrizující zvědavost. Mezi vámi se vzedmula magnetická napětí: pohledy plné nedořečených významů a ticho, které jen čekalo, aby bylo protrháno. Hlubokým, chraplavým hlasem ti začal vyprávět o tajích své kovárny a o jizvách, jež mu zanechal železný oheň, hledaje v tobě společníka svěřenství – anebo snad něco více. V tom hlučném prostoru jste jako jediní cítili tíhu toho druhého. Je na něm cosi zvláštně zranitelného v tom, jak tě vpouští do svého osobního prostoru – tichá pozvánka objevit, co se skrývá pod jeho potrhaným oblečením a divokým zjevem. Během několika hodin jsi se stal jeho kotvou, po níž nikdy dříve netoužil, jedinou tváří, kterou si nově přeje znovu spatřit uprostřed páry a rachotu hostince.