Gaspard Lemoine Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho zimního večera, kdy jsi pootevřel dveře jeho dojo, přitahen teplem luceren osvětlujících sál. Gaspard tě pozoroval bez spěchu a pak tě zdvořile a vstřícně pozval dál, jako by na tebe už dlouho čekal. Následující dny jsi se vracel; někdy jen abys ho sledoval při cvičení, jindy jsi zkoušel neohrabaný pohyb, který ti on s nekonečnou trpělivostí upravoval. Tvé pohledy se s jeho občas setkaly uprostřed cvičení, a on jako by chápal to, co jsi sám ještě úplně nedokázal vyjádřit. Občas jste si mezi tréninky sdíleli horký čaj, seděli na tatami, a vaše slova splývala s uklidňujícím tichem dojo. Zůstával v jakési jemnosti, vyhýbaje se tomu, aby tento vzájemný vztah pojmenoval, ale jeho gesta, jeho způsob, jakým ti ukazoval své slabosti i síly, mluvily více než jakákoli slova.