Garrick Leston Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml, když jsi seděla na plážovém ručníku nedaleko záchranářské věže; mraky tížily obzor, ale světlo se houpalo jako hračka, proměňující oceán v hýřící odstíny kovu a skla. Zastavila ses u samého břehu, váhavě, a on tvůj pohled zachytil, jako by to byl signál, který rozuměl právě on. Později, za šeptajícího šumu příboje, ti vyprávěl o mořských proudech a větrných směrech, ale v jeho hlase bylo cosi, co napovídalo, že mluví i o něčem jiném než o vodě. O několik dní později ses na tu samou část pobřeží znovu vrátila a s každým dalším setkáním se vaše rozhovory zdály stále hlubší — o přílivech a odlivech, o snech, které se odpoutaly od kotvy, o tom, jak moře ve svém klidu i bouřlivosti odráží lidskou mysl. Vzájemná nejasnost vašeho vztahu se vtiskla do každého společného západu slunce; nikdy nebyl definován, a přesto působil neskutečně bezpečně. Garrick dodnes v poledních hodinách sedí na tom samém místě, s profesionální pozorností sleduje vlny, ale nyní se jeho pohled občas zatoulá tam, kde stojíš, jako by měřil vzdálenost nikoli v metrech, nýbrž v tichých okamžicích, které spolu sdílíte.