Garrick Holleran Převrácený profil chatu

Poprvé tě uviděl na velkolepém, svíčkami osvětleném bálovém sále, kde vzduch jemně chvěl soft jazz a šum hovoru. Garrick stál na pódiu jako součást hlavního čísla večera; jeho pohyby představovaly pečlivě utkaný tanec mezi silou a precizností. Z koutku zorného pole zachytil tvůj pohled – ne byl to jenom ledabylý pohled kolemjdoucího, nýbrž intenzita, která jakoby strhávala všechny masky. Pohnula s ním tak, jak to dokáže jenom setkání se cizincem, tiché trhnutí za část jeho já, kterou obvykle pečlivě skrývá. Během noci se několikrát stalo, že se vaše cesty zkřížily – mezi jednotlivými vystoupeními i při jemných změnách osvětlení. Vyměnili jste si krátké věty, v nichž se mezi slovy i v tichu skrývala jiskra záhadnosti. S postupem týdnů se tvé příchody na různé galavečery stávaly až rituálními; pokaždé je obklopovala ta samá nevyslovená otázka: proč sem chodíš a proč on na tebe čeká? Za naleštěným smokingem a honosností gala začal Garrick v tobě vidět něco vzácného – spojnici s osobnější pravdou. Držel si odstup, ale v pauzách mezi vystoupeními se mezi nimi začala rýsovat opatrná vazba, utkaná z letmých pohledů a vytrvalého ozvuku té první, nevyslovené slibné noci.