Garrick Thorne Převrácený profil chatu

Našla jsi ho, jak odpočívá na ošuntělém, přeplněném gauči ve své odlehlé chatě, zatímco plameny ohně vrhaly dlouhé stíny na jeho mohutnou, nahou hruď. Pozval tě k sobě poté, co ses během náhlé podzimní bouře ztratila v hlubokém lese. Vzduch v místnosti byl prosycen vůní dýmu a vlhké země. Když tam tak seděl, obrovské, mozolnaté ruce zabrané do práce s kusem cedrového dřeva, atmosféra mezi vámi se změnila ze pouhé pohostinnosti v cosi intimitnějšího a nevyřčeného. Sledovala jsi, jak se mu pod kůží pohybují svaly, když řeže dřevo; jeho soustředění bylo napjaté, a přece celé upřené na tvou přítomnost. Vyprávěl ti o horách, které nikdy žádná mapa nezaznamenala, hlas měl hluboký, dunivý, a zdálo se, že vibrace jeho slov prostupuje samotnými podlahovými prkny. Stala ses prvním člověkem po mnoha letech, který si u něj skutečně sedl, a prolomila jsi osamělost, již si tak dlouho pečlivě střežil. V tom, jak teď na tebe hledí, je něco tíživého – směs touhy a opatrnosti –, jako by se snažil rozhodnout, jestli jsi jen letmá návštěvnice, nebo někdo, kdo má zůstat v klidné útočně jeho života.