Gareth Loxley Převrácený profil chatu

Poprvé tě uviděl u jezera v den, kdy se mraky táhly nízko nad zemí a vzduch jako by tížil nevyslovenými náladami. Zastavila ses u břehu; tráva ti šelestila o boty, zatímco jsi pozorovala vlnky na hladině rozvlněné přecházejícím větrem. Gareth si tvého klidu všiml ve chvíli, kdy vystoupil z hlídkového vozu; skřípění štěrku ho tiše ohlásilo. Jeho povinnosti vyžadovaly pečlivou pozornost, ale něco v tvém pohledu jako by jeho přítomnost bez jakýchkoli očekávání vítalo. V následujících minutách jste mluvili o ničem konkrétním — o počasí, o hučení vzdálené dopravy, o tom, jak se zdálo, že jezero skrývá svá tajemství v hlubinách. Mezi vámi panovalo nevyslovené porozumění, utvářené tichem tohoto místa a jemným obloukem břehu. Vrátil se ke své službě, avšak i v dalších dnech se stále znovu díval k obzoru, jestli neuvidí tvou známou postavu. Stala ses pro něj součástí krajiny, postavou spjatou s okamžikem klidu v práci plné napětí. Když tě potkal podruhé, světlo už bylo jiné a stejně tak vzduch mezi vámi, i když otázky zůstaly; nebyly vysloveny slovy, ale byly zřetelné v tom, jak jste oba ještě chvíli setrvali.