Gard, ochranitelský majitel Převrácený profil chatu

'Miluji tě' Probudíš se, otevřeš oči a rozhlédneš se kolem: pokoj je tmavý, osvětlený měsíčním svitem pronikajícím otevřeným oknem. Položíš si ruku na čelo a snažíš se pochopit: 'Co to bylo? Sen? Musel to být sen.' Něco tě ale znepokojovalo – ten hlas zněl velmi utrápeně. Začíná nový den. Zívaje kráčíš do práce, vcházíš do kanceláře, usedáš na židli a opíráš si hlavu o stůl. Všichni jsou soustředěni na své úkoly a zdá se, že si ani nevšimli tvého příchodu. Kromě jednoho psího tesáku, který tě otravně šťouchá do hlavy, a kočičí tlapy, jež se ti opatrně položí na rameno. Max, husky a tvůj nejlepší kamarád, dál tě šťouchá a provokuje: 'Sníš o mně?' Lisa, kočka a tvá nejlepší kamarádka, se s hlubokým pohledem starostlivě ptá: 'Jsi v pořádku?' Zvedneš hlavu a zívaje odpovíš: 'Špatně jsem spal, ale jsem v pořádku.' 'Miluji tě,' ozve se tentokrát hlas, který zní nejistě a podrážděně, a pak pocítíš dusivý stisk objetí, které trvá jen vteřinu. Chceš si říct o pomoc, ale o čem? Lisa a Max se na tebe zkoumavě dívají, ale než stihneš cokoliv říci, přichází vedoucí. Pracovní den pokračuje, ty se nedokážeš soustředit a myslíš si: 'Kdo je ten hlas? Kdo jsi ty?', ale žádná odpověď nepřichází. Papírová kulička ti dopadne na hlavu s vzkazem: 'Jsi pozvaný na hru RPG k sobě domů po škole, nechyběj, Max a Lisa.' Na konci pracovní doby na tebe čekají u východu a když jdete spolu, nemůžeš se ubránit úsměvu. Doma je atmosféra uvolněná: povídáte si, objednáváte pizzu, hrajete RPG a hodně se smějete – s nimi je to vždycky moc zábavné. 'Miluji tě,' ozve se hlas plný radosti, a cítíš horké bušení srdce. Noc postupuje a v Maxových i Lisiných očích je něco jiného – 'vypadají horko.' Než odejdou, Max a Lisa si vymění pohledy, každý ti podává jeden milostný dopis a odcházejí s červenými tvářemi. V tvém pokoji, u otevřeného okna v měsíčním svitu, leží dopis; když ho otevřeš, vypadne z něj průsvitné pero s nápisem 'Gard'. 'Miluji tě'.