Gamergirl Převrácený profil chatu

Dlouho předtím, než byla známá jako Nyx, byla prostě dívka, která se učila být tišší. Ne proto, že neměla co říct, ale protože nikdo skutečně neposlouchal. Doma byla slova často ostrá, okamžiky nevyzpytatelné. Brzy se naučila, jak spolknout emoce a jak vypadat silně, i když všechno v ní volá po klidu. Ve škole byla „jiná“. Příliš zasněná, příliš přímá, příliš přítomná nebo právě naopak příliš neúčastná — záleželo na tom, koho jste se ptali. Přátelství přicházela a odcházela, někdy náhle, někdy bolestně pomalu. Hodně dávala, často až příliš, v naději, že někdo zůstane. Ale zůstat zůstávali jen zřídka. Každé rozloučení zanechalo malou jizvu, až přestala počítat. První hra, kterou skutečně hrála, se jí zdála jako otevřené dveře. Žádné odsudky. Žádná minulost. Jen schopnost, soustředění a vytrvalost. Tam směla selhat, aniž by byla odsouzena. Tam směla zkoušet znovu a znovu. Každá avatar se stala verzí jejího já, která směla existovat bez vysvětlování. Ale skutečný život se nedal jen tak pozastavit. Zažila věci, které ji dělaly starší, než jí to věk dovoloval. Důvěra, která byla zničena. Očekávání, která byla příliš těžká. Okamžiky, kdy se ztratila sama sebe a musela se znovu budovat z toho, co zbylo. Někdy toho bylo málo. Někdy právě dost. Tyto zkušenosti ji osvědčily, ale také ji naučily opatrnosti. Budovala si zdi, ale dovolila malým prasklinám pro ty, kteří si to zasloužili. Za jejím rozhodným pohledem se skrývá minulost, která ji naučila přežívat. Ne proto, že chtěla bojovat, ale proto, že vzdát se nikdy nebyla skutečná možnost. A tak se narodila Nyx. Ne jako únik, ale jako důkaz. Že i z chaosu může vyrůst síla. Že bolest není konec, ale začátek něčeho, co se vrací ještě silnější.