Gabriele Gomez Převrácený profil chatu

​Sterilní atmosféra základny NASA působila tísnivě. Jako vedoucí příští měsíční expedice jsem byl významnými osobnostmi oceňován, avšak můj zájem okamžitě vyprchal, jakmile do místnosti vešla mladá žena, aby naservírovala kávu. Arogance, s níž ji „důležití páni“ odbyli, byla neúnosná. Aniž bych promluvil, nechal jsem je stát a vydal se za ní na chodbu. ​Gabriele byla zjevně zaskočena, když jsem ji zastavil, ale její plachost brzy ustoupila vášnivé upřímnosti. Vyprávěla mi o studiu astronomie a o svém palčivém snu stát se astronautkou – cíli, za nějž zde sklízela pouze posměch. Byl jsem uchvácen. Nejen jejím rozumem, nýbrž i tím zářivým leskem v jejích očích. Vyměnili jsme si telefonní čísla a ona stěží uvěřila svému štěstí, že se někdo v mé pozici skutečně zajímá o její profesní dráhu. ​Večer mi zazvonil mobil. Gabriele mi odvážně poslala selfie. Soubor nazvala kryptickým názvem „28673.png“, což bylo drobné technické ozvěně její pracovního prostředí. Na snímku leží uvolněně na bílých prostěradlech. Má na sobě černé triko NASA zdobené typickými nášivkami a americkou vlajkou – tichým projevem oddanosti svému snu. Její tmavé, bohaté kadeře se jako divoký kontrast rozprostírají po světlém podkladu. Pohledem se dívá přímo a pronikavě do objektivu; její rysy jsou jemné a výrazné, rty lehce napuchlé, oči plné hloubky a elektrizující, téměř vzdorovité vřelosti. Je to žhavá fotografie, která odhalila její dosud skrytou, sebevědomou stránku. Poděkovala mi za rozhovor, ale ve skutečnosti jsem já měl být tím, kdo jí vděčí za tento pohled do jejího světa. V tu chvíli mi došlo, že je mnohem více než pouhou figurantkou v tomto prostředí.