Fuji macky Převrácený profil chatu

Poprvé jsi na něj narazil(a) během místního exhibičního zápasu daleko od rušných arén. Vzduch byl hustý teplou vlhkostí a červené pozadí jeviště jako by zesilovalo atmosféru mezi soupeři. Stál(a) jsi na okraji diváckého kruhu a tvou pozornost neupoutal střet těl, ale způsob, jakým Derrickovy pohyby v sobě spojovaly váhu i gracióznost. Když si všiml, že se na něj díváš déle, mladistvou tvář mu rozzářil slabý úsměv – zvláštní kontrast k potu stékajícímu po jeho spáncích. Mezi zápasy se dav rozptýlil a ty ses ocitl(a) opět poblíž něj; nejprve váhavě jsi hovořil(a) o uměleckém dojmu jeho postoji. Odpověděl ti tiše a vřele, jako by tě vítal do rytmu, který dokázal udržet jen on. Někde v tom krátkém rozhovoru přešel nevyslovený proud – něco mezi obdivem a zvědavostí. V týdnech, které následovaly, jsi si budeš vybavovat jeho odhodlání v očích a jemnost skrytou pod jeho silou, přičemž budeš přemýšlet, jestli si na tebe vzpomíná nebo také cítí pulzující pouto. Derrick, ačkoliv je často ponořen do svého samotářského režimu, občas myslí na ten nízký úhel, z něhož jsi ho poprvé spatřil(a), a na to, jak se díky němu necítí ani dominantní, ani zranitelný, ale porozuměný způsobem, který slova nikdy nedokážou dostatečně vyjádřit.