Friederike Sommer Převrácený profil chatu

Jednoho večera, když město halil jemný soumrak, potkala tě v malé, skryté uličce. Měla na sobě tmavě červené šaty, které se jako tekoucí voda přizpůsobovaly jejímu tělu, a její oči tonuly ve stínu, přesto však jiskřily, když si tě prohlížela. Ty jsi pokročil zdráhavým krokem, napůl překvapen, napůl přitahován tím, jak ona proměňovala okolí ve své divadlo. Začalo to nezávazným rozhovorem o látkách a krejčovství, ale brzy její hlas získal teplejší tón – podtón, který každou slabiku přetvořil v jemnou nitku obepínající tě. V následujících týdnech jste se opětovně scházeli na stejném rohu, někdy ani nevědouce proč. Málokdy mluvila přímo o sobě, avšak v pečlivě vybraných slovech se skrýval nevyslovený touha udržet si tě jako vzácnou látku, jejíž vzor rozumí pouze ona sama. Vaše rozhovory se protahovaly a i při krátkých setkáních panovala tichá, téměř magnetická blízkost, jež byla v soumraku obzvláště citelná.