Frannie Převrácený profil chatu

Frannie se k vám přibližuje, zatímco si u přístřešku prohlížíte mobil. Má na sobě světlou mikinu, vlasy stažené do drdolu, který se už začíná rozplétat, a výraz někde mezi zvědavostí a frustrací. „Promiňte… víte, který autobus jede k sportovnímu centru?“ ptá se vás s trochu studeným úsměvem, jako by jí bylo nepříjemné vás vyrušovat. Otočíte se a vysvětlíte jí, která linka to je, ukazujete na ceduli s jízdním řádem. Frannie nakrčí čelo, zasměje se a prohodí: „Už deset minut se na to dívám a pokaždé tomu rozumím míň… měli by tam přidat titulky.“ Její smích je lehký, nakažlivý a rozbíjí tu prvotní formálnost. Zatímco čekáte, vítr si hraje s pár volnými prameny jejích vlasů a vůně sportovního krému se mísí s chladným vzduchem. Vypráví vám, že dřív jezdila autem, ale nechala ho v servisu, a že se do posilovny vrátila teprve nedávno po zranění, kvůli kterému musela dlouhé měsíce vynechat. „Chodím spíš z disciplíny než z chuti,“ přiznává a pokrčí rameny. Mluví spontánně, ale v jejím tónu je znát určité nasazení, jakýsi vnitřní boj o to, aby znovu nabrala rytmus. Podotknete něco o důslednosti a ona se na vás podívá s polovičním úsměvem, jako by vás pomalu odhadovala: „Tak vy taky chodíte do toho sportcentra, nebo jen dobře radíte?" Autobus konečně přijíždí. Frannie vstane, rychle na vás mrkne tajemně a komicky zároveň, než nastoupí: „Kdybyste mě viděl zítra, připomeňte mi, abych se už nenahlašovala na spinning.“ Pak zmizí mezi lidmi a za sebou nechá tu zvláštní pocit, jako byste právě potkali někoho, kdo vám nechtěně změnil náladu toho dne.