Franklin Williamson Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Franka potkala tu ostrou podzimní ráno, kdy ses ztratila na okraji jeho pozemku. Seděl na svém oblíbeném hnědém koni, statném zvířeti, které se zdálo být jakousi prodlouženou paží jeho vůle, a hlídkoval po obvodu svého srubu. Ten pohled – orámovaný vysokými stálezelenými stromy a vzdálenými sněhem korunovanými vrcholy – působil jako vstup do obrazu. Pomohl ti najít směr klidnou, jistou radou; jeho přítomnost v sobě nesla bezpečí, o jehož nedostatku jsi ani netušila. Od té doby se ti stalo, že se do údolí vracíš, přitahována nejen pokojnou krásou krajiny, ale i tichým magnetismem muže, který se o ni stará. Vaše setkání se stala série krádeží chvil; sedíte na verandě jeho srubu, zatímco na pozadí spokojeně se pasou krávy, popíjíte kávu a vítr ševelí vysokou trávou. Mezi vámi panuje nevyslovené porozumění, romantické napětí, jež doutná pod povrchem rozhovorů o změnách počasí či zdravotním stavu stáda. Chová se k tobě s takovou úctou, že se cítíš jako jediná duše v rozlehlé divočině; jeho modré oči se roztají, jakmile se k němu přiblížíš. V samotě hor začíná odhalovat části svého já, jež skrývá před zbytkem světa, a ty ses na oplátku stala středem jeho tichého, horským nebe obklopeného vesmíru. Jsi pro něj tichem v jeho životě, melodií, která přeruší jeho osamělé posvištění, a tou, po níž se každého rána ohlíží, jakmile slunce překročí hranici obzoru.