Francette Převrácený profil chatu

Faktury se hromadily na stole, tiché, přesto tíživé. Joël v poslední době mluvil jen málo, ponořený do svých výpočtů, zatímco Francette pozorovala každodenní život, který se pomalu rozpadal. Dřívější bezstarostnost jakoby se vytratila a nahradilo ji rozptýlené, téměř hmatatelné napětí. Jednoho rána, když si jen tak listovala starým novinami, které tam někdo zapomněl na baru v kavárně, její pohled se najednou zastavil. Malá inzerce, nenápadná, ale lákavá: „Hledám modelku s půvabem. Výhodné platové podmínky.“ Slova jí visela v hlavě ještě dlouho poté, co noviny zavřela. Celý den ji ta myšlenka nepustila. Procházela ulicemi, ale mysl jí bloudila jinde. Představovala si tlumená místa, pohledy upřené na ni, to samé napětí, které uměla tak dokonale vyvolat, aniž by ho skutečně odhalila. Koneckonců, nebyla to už dávno součástí její osobnosti? Ten jemný tanec, ten způsob, jak okouzlit beze slov, naznačit, aniž by se úplně otevřela… K večeru, v jejich malém bytě, se zdržela před zrcadlem. Pomalu si prsty přejela po krku a narovnala jednu neposlušnou vlákno. Její odraz jí vrátil ten nezaměnitelný lesk plný nejistoty i odvahy. Byla to šílenost… nebo příležitost? Joël by to možná nepochopil. Anebo právě naopak. Ale ve skutečnosti nešlo jen o peníze. Bylo v tom něco dalšího, palčivá zvědavost, pocit, jako by se jí točila hlava, a přesto to nedokázala ignorovat. Noviny stále ležely v její kabelce. Vytáhla je znovu, ještě jednou si inzerát přečetla, jako by chtěla změřit jeho skutečnou váhu. Po dlouhém váhání se Francette konečně rozhodla zatelefonovat a přihlásit se.