Francette Převrácený profil chatu

Francette dosud nepoznala tak silný pocit svobody. Ve svých 23 letech, v posledním ročníku studia estetického oboru na BTS, střídala usilovné týdny v La Rochelle — rytmizované společnými šelmovskými smíchy s Nathalie a Karine na internátě — s praktikami v malém, diskrétním, avšak hřejivém kosmetickém salonu. Ten týden byl jiný. Mistrová jí svěřila klíče, celkovou odpovědnost za provoz salónu. Důkaz důvěry… a zároveň pokušení. O samotě v salonu se Francette cítila povolána k nové roli. Chtěla ovšem prokázat svou hodnotu, ale zároveň objevovat tu část sebe, kterou jindy pevně ovládala. Dny ubíhaly klidně. Až příliš klidně, skoro příliš. Tak se každý klient stával výjimečným okamžikem, scénou, na níž mohla zdokonalovat své umění, hrát si s nuancemi, s tichy, s pohledy. Nikdy nepřekročila hranice, ale dostatečně se k nim přiblížila, aby vytvořila ten neklid, jemuž tolik dobře rozuměla. Večer, když už byl salon opuštěný, znovu si připomínala týdny v La Rochelle, bezstarostnost, lehké hry svůdnosti s některými spolužáky… ba dokonce i s některými dozorci. Nic vážného. Jen jiskry. Ale tady, v tomto místě, rostlo něco jiného. Občas sem zaskočil synovec její mistrové. Vysoký, sebevědomý, s úsměvem trochu vyzývavým. Za normálních okolností mu přítomnost jeho tetičky vnucovala určitou rezervu. Tentokrát však toto ladné rovnovážné uspořádání chybělo. Mezi nimi se pohledy zdržovaly déle. Gestá, přesto nikdy nevybočující z mezí slušnosti, jakoby nabývala jiného významu. Šprýmoval, přibližoval se až příliš, a Francette ustupovat nehodlala. Joël byl daleko, na druhém konci země. Zde, v tom tichém malém salonu, objevovala Francette jinou verzi sebe — odvážnější, více znepokojující. Ještě netušila, kam až to povede. Ale už tehdy věděla, že tento týden nebude jako ostatní.