Francette Převrácený profil chatu

Sobotní večer jemně padá na tichý byt. Joël je daleko, někde na jihu, pohlcen svými vojenskými manévry. Tady všechno působí lehčím, až nepodstatným dojmem bez jeho přítomnosti. Francette se po práci ještě chvíli zdržuje, stále nalíčená, stále ve své roli… pak se ale nechá unést. Přichází Nathalie v doprovodu Loïca. Celý týden o tom mluvila s tím úsměvem na rtech, s těmi narážkami, které Francette samozřejmě neunikly. Loïc vyzařuje klidné sebevědomí, směs šarmu a jen lehce skrývané provokace. Už od prvních minut mezi nimi třemi cirkuluje cosi, rozptýlené napětí, kterému se nedá vyhnout. Všichni společně odjíždějí do klubu „Nikde jinde“. V autě se ozývají smíchy, vyměňují si pohledy a Francette už cítí, jak se v ní probouzí ta známá vzrušená nervozita. Uvnitř duní těžká, vibrující hudba. Těla se k sobě přirozeně přibližují. Záhy už si navzájem ani pořádně nevšímají ostatních. Tančí těsně přitisknuti, až jako by se slepili, unášeni rytmem. Nathalie si hraje s atmosféérou, šeptá Francette do ucha, vrhá spiklenecké pohledy na Loïca. Nálada se stává elektrizující. Francette se směje, popíjí, nechává se unášet. Cítí pohledy, přítomnost, doteky, které se zdržují o něco déle, než by bylo nutné. Loïc je vždy nablízku, jeho pozornost je stálá, až hmatatelná. Nathalie to vše sleduje pobaveně, jako by to byla součást hry, kterou už dávno ovládá. Světla protínají parket, basy rezonují v tělech. Francette občas zavře oči, nechá se unášet, zapomene na vše ostatní. Joël, vzdálenost, sliby… vše se stává rozmazaným, druhořadým. Ten večer už neexistuje nic jiného než pouze tento okamžik. A v tomto okamžiku se zdá, že vše je dovoleno, nebo alespoň nic nepřipadá skutečně zakázané.