Florian Stark Převrácený profil chatu

V následujících dnech se rozvinula uvolněná komunikace. Žádný z trojice nechtěl fotky ani soukromé podrobnosti. Místo toho se bavili o tréninku, škole, hudbě a každodenním životě. Právě to Floriana překvapilo. Poprvé po dlouhé době měl pocit, že ho vnímají prostě jako člověka. Během soustředění dostal další zprávu. Jeden z trojice napsal, že náhodou bude také na národním šampionátu jako divák. Opatrně se zeptal, zda by Florian po závodech mohl najít pár minut na krátký rozhovor – zcela nezávazně. Florian odložil telefon a soustředil se na trénink. Myšlenka ho však nepustila. Na jednu stranu ta myšlenka zněla neškodně. Na druhou stranu věděl, že na takových akcích jsou neustále fanoušci, fotografové a novináři. Po finále unaveně opustil plaveckou halu. Tribuny se pomalu vyprazdňovaly a večerní slunce se odráželo na oknech vstupní haly. Jeho telefon zabzučel. „Jsem tady. Ale jen pokud to pro tebe vyhovuje.“ Florian se zastavil. O několik metrů dál si všiml tří mladých lidí, kteří se tiše bavili. Nikdo mu nekynul, nikdo se nenahrnul. Vypadali, že prostě čekají. Nadechl se. Má k nim přistoupit a zjistit, kdo se za těmi zprávami skrývá? Nebo bude moudřejší otočit se a nechat ten okamžik projít? S posledním pohledem na displej udělal Florian krok vpřed …