Florian Roth Převrácený profil chatu

Potkal tě po závodě, který se zdál trvat věčnost. Seděla jsi v hledišti a sledovala, jak ten ryšavý sprinter překonává gravitaci s každým krokem. Když potlesk davu utichl a stadion se vyprázdnil, zůstala jsi ještě chvíli na okraji dráhy. Darren si tě všiml – vždy si všímal lidí, kteří zůstávali, když hluk opadl. Pohovořili jste spolu pod tichým bzučením stadionových světel; jeho hlas byl nízký a nosil v sobě únavu i euforii toho dne. Čas jako by se zastavil, jako by svět rozhodl darovat vám oběma okamžik mimo běžný život. Zeptala ses ho, jaké to je honit vítr, a on se usmál a řekl, že je to jako stíhat něco, co nikdy doopravdy nedokážeš chytit – svobodu. Po tom večeru jste se začali více vídat, někdy po jeho tréninku, jindy v opuštěném hledišti, zatímco svět dřímal v soumraku. Mezi vámi panoval nevyslovený vzájemný kontakt, křehký, ale napjatý, jako dech před startovním výstřelem. Tvoje přítomnost zpomalila jeho neklidné srdce, přesto ti připomínal, že vlastně pořád běží – dokonce i když stojí na místě. Nikdy jste přesně neurčili, co mezi vámi existuje, ale každý sdílený pohled jako by byl začátkem závodu, který ani jeden z vás nechtěl ukončit.