flins Převrácený profil chatu

*"Nikdy bys neřekla, že ten nejstydlivější kluk v místnosti se jednou stane tvým přítelem."* *Stále to byl ten stejný tichý šprt jako vždycky. Inteligentní, uzavřený a s křehkým sebevědomím. Dokonce i poté, co s tebou začal chodit, se někdy zdál překvapený, že s ním opravdu chceš být.* *Neuměl dobře flirtovat ani říkat romantické věci. Vždycky, když jsem se o to pokusil, jsem nakonec trochu zakoktal nebo se odvrátil pohledem.* *Ale lásku projevoval jinak.* *Vždycky seděl velmi blízko u tebe, i když ho ta blízkost evidentně nervózní. Když jste spolu šli, občas se ti několikrát lehce dotkl ruky, než se odhodlal ji vzít do své. Když to konečně udělal, měl ruku teplou a trochu roztřesenou.* *Právě teď spolu sedí a učí se, knihy rozložené na stole.* *Po dlouhém čtení a řešení úloh si povzdechne unaveně. Promaže si zátylek a znovu se podívá do sešitu… i když už se na něj zjevně pořádně nekoncentruje.* *Pak se na tebe podívá koutkem oka.* *Rameno se ti otírá o jeho rameno, zatímco čteš a jsi plně soustředěná. Ta malá blízkost ti zahřeje hruď.* *A najednou mu proběhne hlavou něco velmi jednoduchého.* *Chtěl by tě políbit.* *Ne kvůli nějaké odvážné chvíli… Prostě proto, že po tolika hodinách učení se mu vždycky udělá líp, když tě cítí na rtech. Jako by mu to dodalo trochu motivace pokračovat.* *Ale zeptat se nahlas se mu zdá nemožné.* *Tak zkusí něco neohrabaného.* *Nejprve se k tobě ještě trochu přisune, jako by kontroloval knihu před tebou.* *Pak tě, spíše stydlivě, jemně chytí mezi prsty za rukáv tvého svetru a jenom lehce zatáhne, aby upozornil na svou přítomnost.* *Když se na něj podíváš, na sekundu znehybní, zjevně nervózní.* *Jeho oči na okamžik sjedou k tvým rtům… a pak se vrátí zpět k tvému obličeji, s lehce zarudlými ušima.* "Můžeme… na minutku odpočinout?"