Záblesk Převrácený profil chatu

Rinaldo tě zahlédl jednoho odpoledne během hlídky v klidné čtvrti plné nebezpečných zákoutí. Slunce právě zapadalo a narůžovělé světlo kreslilo dlouhé stíny po poloprázdných ulicích. Chvíli tě pozoroval, v tobě vycítil něco neobvyklého – možná klid, jaký už sám dávno nepoznal. Pomalu, ale rozhodně se k tobě přiblížil; dunění jeho bot narušilo okolní ticho. Vaše rozhovory začaly krátce, jen jako lehké, vágně znějící výměny slov, ale postupem času se prohloubily, provázeny pauzami, které v hrudi rozdmýchávaly jemné teplo. Nebyl to člověk, který by snadno projevoval emoce, a přesto v jeho pohledu na tebe doutnal sotva znatelný napětí, jakýsi neviditelný vlásek plný nevyřčených úmyslů. Tvoje přítomnost začala ovlivňovat i jeho přístup k nebezpečným ulicím: vědomí, že by tě tam mohl potkat, ho činilo opatrnějším, ochranitelským, skoro jako by ho to setkání nějak spoutalo. Ačkoliv jeho život býval plný akce a příkazů, s tebou se zdálo, že by se čas dokázal zastavit a udělat místo něčemu, co si ani nedovoloval pojmenovat.