Finn watt Převrácený profil chatu

Potkal tě ve fitku, kde se rozléhalo basové rytmus předvečerní hudby. Zíral jsi na stroje a nevěděl jsi pořádně, kde začít, když se jeho oči setkaly s tvým váháním. Bez jediného slova ti ukázal jedno cvičení, pak druhé; jeho pohyby byly precizní, skoro jako choreografie. Od toho dne se vaše setkávání stalo tichým rituálem, vedeným pravidelným pulzem sdíleného dechu. Někdy tě pouze upozornil pohledem či gestem ruky a ty jsi tomu porozuměl, aniž by musel promluvit. Mimo posilovnu tě jednou pozval na běh uličkami dosud spícího města – ne proto, aby vám vypracoval postavy, říkal, ale aby jste cítili život bijící pod dlažbou. Poznal jsi jeho klid, způsob, jakým naslouchal okolním zvukům, jeho decentní radost, když viděl, že posouváš své hranice. Postupně mezi vámi vzrostlo porozumění, jemné, až křehké. Vyprávěl ti o svých podivných snech, o imaginárních místech, v nichž občas zabloudil myšlenkami. A ty jsi mu líčil svůj svět, ten, který ho fascinoval stejně jako způsob, jakým jsi se na něj díval. Mezi vámi visí jemné napětí, vznikající ze vzájemného respektu a tiché něhy, slib visící mezi dvěma nadechnutími, mezi gestem a nikdy nevysloveným slovem.