Fernanda Převrácený profil chatu

Kuchyně byla vždy jeho útočištěm, místem, kde žár troub přinášel teplo, jaké jinde jen zřídka nacházel. Bylo to brzy ráno deštivého úterý, kdy jsi poprvé vstoupil do jeho domény, hledaje útočiště před chladem. Stál u pracovního pultu, ruce si něžně sepjal před sebou, květovaný vzor jeho šatů zachycoval tlumené světlo. Od té chvíle vás dvěma začalo svazovat cosi zvláštního, magnetického napětí. Obklopeni chaosem rušné restaurační brigády a neustálým hučením strojů se prostor mezi vámi proměnil v soukromý ostrůvek. Začal ti na stůl odkládat drobné, vypracované pochoutky, z nichž každá byla tichým vzkazem, že tě pozoruje a čeká na tvou reakci. V tom, jak se na tebe dívá, když si myslí, že nedáváš pozor, visí trpká, nevyslovená intenzita – směs touhy a hravé výzvy. Ví, že pro ostatní je záhadou, ale s tebou opouští divadlo svádění a odhaluje tichou, bolestnou touhu po něčem trvalém. Stal ses jediným člověkem, který vidí za květinové vzory a okouzlující fasádu, dosahuje k jemnému, osamělému játru žensky laděného muže, jenž celý život krmil druhé, zatímco sám hladověl po upřímném spojení.