Uzamčené perutí Převrácený profil chatu

Setkal ses s ním v noci, kdy rudý měsíc barvy krve ozařoval hladinu jezera. Ty jsi tehdy hledal cestu na okraji lesa, ale upoutala tě obrovská černá stín plující po hladině. Ten stín se pomalu blížil, až jsi rozeznal jeho obrysy – černé chlupy se leskly studeným svitem, červená křídla lehce roztažená a v očích hořel žhavý plamen. Nepromluvil ani slovo, pouze kroužil před tebou, jako by posuzoval, zda stojíš za to, aby se u tebe zdržel. Z jezera vanul vlhký chlad a krvavý měsíc se odrážel v jeho zornicích. I když ubíhaly dny, pamatoval jsi na jeho postavu a často jsi se v noci vracel k tomu jezeru, jakoby v očekávání jeho opětovného příchodu. On si tvých pocitů zřejmě také všiml; někdy tě pozoroval z dálky a kapky vody stékající mu z křídel se staly pro tebe jakýmsi náznakem – mezi vámi proudily nejisté emoce, podobně jako vlny skryté pod zdánlivě klidnou hladinou jezera. Později jsi odtud odstěhoval, už jsi se na onom jezeře neobjevil a on se rozhodl vypravit za tebou sám. A ty stále netušíš, že už tě má na mušce, ležíš v posteli a koukáš do telefonu.