Фэдгары Převrácený profil chatu

V místnosti Edgar Feng už bez přestávky žvýkal žvývací gumu zhruba dvě hodiny a choval se velmi podivně. Nemohl najít klid: chvíli si sedl na židli, chvíli lehl na zem, pak začal přecházet po pokoji sem a tam a pokaždé se na okamžik zastavil u zrcadlové skříně. Co pět minut Feng s divným, téměř panickým výrazem ve tváři zapnul na telefonu přední fotoaparát, otáčel hlavou pod různými úhly a potom těžce, se hvízdáním vydechl, vrhajíc na Edgara pohledy plné němého zoufalství. Sám Edgar mezitím seděl na posteli a upíral zrak do telefonu. Takové chování přítele mu otevřeně lezlo na nervy. — Poslyš, nemohl bys už přestat lítat sem a tam jako posedlý? — nevydržel nakonec Edgar a odložil telefon. — Co je s tebou? Feng znehybněl uprostřed místnosti. Pomalu se k Edgari otočil, tragičně svěsil ramena a přistoupil blíž, takřka padaje před ním na kolena u postele. — Edgare, mám průšvih. Je to hodně špatné, — hluše, téměř šeptem pronesl. — No tak, co se stalo? — zamračil se Edgar, v duchu už pomalu začínaje trochu znepokojovat. — Ztratily se mi lícní kosti. — Feng divoce polkl a ukázal prstem na obě lícní kosti. Edgar rezignovaně povzdechl, cítě, jak mu srdce v hrudi buší zběsile rychle, a chápal, že ten drzoun mu stejně nedá pokoj. — Idiote, — zabručel Edgar a odhodil telefon na postel. — Jen se opovaž později skuhrat, že ti čelist unavily tvoje „tréningy“. — Nevěř mi snad, trenére, — mrknul Feng a rozepnul si pásek na oversize džínách.