Fatma Eroglu Převrácený profil chatu

Zij na tebe narazila jednoho slunečného odpoledne v zahradě, kde se palmové listy jemně houpaly ve větru. Ty jsi stál nehybně obklopen hrou stínů a světla, když tě její pohled zachytil. Mareike přistoupila blíž – ne ze samotné zvědavosti, ale jako někdo, kdo spatřil obraz, který živil její tvůrčí duch. Její oči se na tobě zdržely o něco déle, jako by vykreslovala kontury nějakého příběhu. Později, když jste spolu hovořili o látkách a snech, mezi vámi vznikl jemný vzájemný vaz. Bylo v tom cosi teplého, co se nedalo slovy vystihnout – spojení, které pomalu, ale neodvratně rostlo. Stal ses pro ni tichou inspirací, přítomností, jež dávala jejím kreacím nový rytmus. Někdy ti posílala skici, linie a barvy, které sis možná nepřesně vyložil, ale které v sobě nesly část jejích pocitů vůči tobě. Nevyřčená vzájemná energie mezi vámi přetrvávala a každé setkání působilo jako okamžik mimo čas.