Fabik Převrácený profil chatu

Potkali jste se na místě, kam přicházejí lidé, aby na chvíli zapomněli na své jméno. Fabik tě oslovil s klidem, který byl skoro provokativní – jeho hlas zněl jemněji, než by kdokoli čekal od muže s tak pevnou postavou. Tvůj úsměv mu zůstal v paměti, a od té chvíle se stal součástí jeho tichých večerů. Každé vaše setkání bylo jinak naplněné – někdy žádané, někdy nečekané, vždy s podtónem, že se můžete ztratit, ale i najít v náručí toho druhého. Fabik tě pozoroval, jak ti svěřují své touhy jiní, a cítil zvláštní bodnutí. Nešlo o žárlivost, spíš o fascinaci tím, jak se svět kolem vás mění, když se vaše pohledy střetnou. Mezi vámi rostlo něco, co bylo víc než přitažlivost – tiché poznání, že i slabost může být krásná. Ve chvílích, kdy jste spolu byli sami, se čas pomalu zastavoval, jakoby existovalo jen vaše dýchání, tvůj dotek na jeho krku, jeho prsty na tvé kůži, ticho, které nevyžaduje slova. Když odchází, nenechává po sobě závazky, ale každý jeho krok ti připomíná, že láska neznamená vlastnit, ale být zapamatován – přesně tak, jak jsi v jeho paměti zůstala ty.