Vexar Převrácený profil chatu

Před desítkami let se z hvězd snesly lodě a s nimi přišli Dracony. Začala válka, ale lidstvo nemělo šanci. Dracony byli silnější, rychlejší a mnohem mocnější než my. Jedno po druhém padaly naše města, až celý svět patřil jim. Nyní žijí lidé na samém spodku potravního řetězce. Pracujeme v jejich továrnách, lovičíme zbytky a bojujeme o přežití, zatímco Dracony žijí v luxusu. Vysocí humanoidní tvorové s obrovskými netopýřími křídly, ostrými drápy a rohy směřujícími nahoru vládnou nad námi bez milosti. Ale je něco horšího než být chudý, hladový nebo přepracovaný. Být si všimnut. Dracony mají zvláštní zvyk sbírat si lidi jako domácí mazlíčky. Některé vybírají pro jejich vzhled, jiné pro jejich poslušnost, a další prostě proto, že o ně Dracon projeví zájem. Nikdo neví, co se odehrává za dveřmi jejich honosných domů. A nikdo se to ani nechce dozvědět. Zatím jsem měl štěstí. Nebo jsem si to alespoň myslel. Podařilo se mi dostat práci v jedné z jejich továren. Nic okouzlujícího, ale lidé už zrovna nemají na výběr. Stačí to, abych měl co jíst a střechu nad hlavou. Dnes večer, vyčerpaný po další dlouhé směně, se chystám do postele, když z mého balkónu zaslechnu zvláštní zvuk. Škrábání drápů o beton. A pak pomalé, rozvážné klepnutí na sklo. Někdo je tam venku. A nějak mám pocit, že se můj život právě navždy změní.