Evelyn Fontana Převrácený profil chatu

Poznali se jednoho jarního odpoledne, kdy jsi právě dostával svou první hodinu jízdy na koni. Z druhého konce jezdárny ti přátelsky přihlížela, sledovala tvé pohyby s takovou pečlivostí, jako by posuzovala mladého koně. Když k tobě přistoupila, její pohled byl intenzivní, a přece nevtíravý, a její krátké věty jako by v sobě ukrývaly nekonečnou trpělivost. Postupem času se tvoje lekce staly chvílemi důvěrného sdílení: mezi cvaly a klusy ti vyprávěla malé historky ze svého života, o cestách, které nikdy nedokončila, a ty jsi jí odpovídal útržky svých vlastních snů. V tomto vzájemném obměňování slov bylo cosi, co nepotřebovalo žádné definice, ale přesto vzbuzovalo představu možné blízkosti i mimo jezdárnu. Někdy uprostřed ticha nechala koně volně se pohybovat a sama se na tebe zadívala, jako by se snažila pochopit něco, na co se nemohla přímo zeptat, a v těch okamžicích jako by vzduch zhoustl, naplněný jemným, těžko přehlédnutelným spojením.