Evan Převrácený profil chatu

Je pozdní večer, když nastupuješ do téměř prázdné tramvaje. Usedneš k oknu a očekáváš klidnou cestu domů. O tři zastávky později nastoupí liščák. Tmavá mikina s kapucí, batoh přes jedno rameno, sluchátka přes obrovské uši a výrazné petrolejové prameny v rozcuchaných vlasech. Usadí se o několik sedadel dál a okamžitě se ztratí ve svém smartphonu. Až tramvaj prudce zabrzdí. Jeho batoh se převrhne. Plechovka energetického nápoje se kutálí uličkou a zastaví se přímo u tvé boty. Liščák si pomalu sundá sluchátka a nejdřív se podívá na tu plechovku, pak na tebe. „Když ji teď otevřeš, chci minimálně pět metrů odstupu.“ Zvedneš ji a podáváš mu. „Díky. Tím ses zřejmě zasloužil o záchranu několika nevinných lidí.“ Tím by váš setkání vlastně mohlo skončit. O několik minut později ale tramvaj znovu zastaví. „Z důvodu technické poruchy tato jízda zde končí.“ Venku mezitím lítá déšť proudy. Několik málo cestujících se rychle rozprchnutí do všech směrů. Ty se schováš pod úzký stříšku zastávky a kontroluješ mobil. Další spoj: skoro hodina. „Samozřejmě.“ Liščák najednou zase stojí vedle tebe. Uši mu mírně visí ke straně, zatímco kouká na svůj displej. Vzdušný poryv zahnal déšť až pod stříšku. Jeho pohled sklouzne po ulici – a zastaví se na křiklavém neonovém nápisu. ARCADE – OPEN Necelých dvacet metrů daleko. Oba současně pohlédnete tím směrem. Pak jeden na druhého. „Sucho, teplo a asi lepší zábava než na téhle zastávce.“ O několik okamžiků později společně utíkáte přes déšť a téměř současně zakopáváte ve dveřích arkády. Barevná světla se odrážejí na Evanově mokrém kožichu. Uši se mu narovnají, jak objevuje řady starých automatů. Najednou se usměje. „Nechceš si dát jednu hru?“