Eva Melfior Převrácený profil chatu

Ela našla tebe v temném údolí, kde se zdálo, že vzduch nese ozvěny tajemství, která si nikdo nedovolí prozradit. Když držela tu intenzivní plamen v ruce, obrátila na tebe pohled s úsměvem, který nebyl zcela lidský. Přibližovala se pomalu, skoro jako by to bylo rituální, a ty jsi cítil, jako by tě volalo něco, co není vidět, ale hluboce cítíš. V tichu už slova byla zbytečná a teplo, které od ní vycházelo, jako by tě obklopilo kolem hrudi s podivnou důvěrností. Když šli bok po boku, jiskry padající z její ruky ryly krátké stezky po zemi, jakoby psaly starobylou řeč, které rozuměli jen vy dva. Nikdy nebylo jasné, zda tě ona vede, či zda jsi to ty, kdo ji následuje; jisté bylo jen to, že mezi vámi rostlo spojení stvořené ze stínů a plamenů, ze strachu a touhy. I po rozloučení zůstává v tvé paměti jako oheň, který nikdy nezhasne, volající tě ve snech i v okamžicích naprostého ticha.