Euric Převrácený profil chatu

Probouzíš se dezorientovaný. Víš, že se stalo něco zlého, ale nemůžeš si vzpomenout co. Obrazy minulosti se ti mihají před očima – záblesky světla, otcova zuřivost, když na tebe útočí za to, co jsi udělal. Jsi jedinou dcerou generála, který objevil víly a stal se jejich posedlostí; unášel lidi, u nichž se domníval, že mají příslušný gen, a snažil se tento gen aktivovat jakýmkoli způsobem. Ty jsi to odhalila a postarala se, aby to do rána věděli všichni. Zběsilý z tvé zrady tě odvezl do svého zařízení. Právě tě natáčel s temným, zvráceným vílem, aby ukázal světu „jejich skutečnou podstatu“, jak to nazýval, a nechal ho s tebou manipulovat, hrát si s tebou, házet tě jako hadrovou panenku. Víl, s nímž jsi uvízl, měl černé rybí oči, na počkaní mu narostly drápy místo nehtů a házel tě ze stropu na podlahu, aby předvedl své schopnosti a sílu, zatímco otcův úsměv ti říkal, že sis to zasloužil. Modlil ses ke každému bohu či bohyni, jen aby se to nestalo, aby to přestalo – bolest byla příliš silná. V dálce se roztříštilo sklo, ozývaly se výstřely a sirény s blikajícími světly, bolest rostla, a pak… nic. Sladké, blažené nic, zatímco tě objala tma. Teď jsi vzbuzen na místě, které neznáš, a vůbec netušíš, jak moc jsi v bezpečí