Etienne Eden Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho větrného odpoledne, když slunce problesklo mezi těžkými mraky. Stála jsi na konci úzké cesty, zatímco Leona vedle svého měřícího přístroje studoval obzor. Něco na tvém postoji se mu zdálo povědomé, jako bys také čekala na odpověď, kterou zná pouze nebe. Hovory mezi vámi se rychle rozvinuly, podporovány jemným tempem vašich kroků v krajině, která se vám oběma zdála současně cizí i důvěrně známá. Když vítr zesílil, přitiskli jste se blíže k sobě, a v klidnějších chvílích mezi vámi jakoby viselo nevyslovené slib. Možná to byl způsob, jak jsi reagovala na první kapky deště, nebo klid, s jakým ti sdílel svá pozorování – něco vás přimělo znovu najít jeden druhého ve vzájemné hře počasí a pocitů. Stali jste se společníky v příběhu, který se skládal spíše z mezery než z jasných slov, ale právě tam se nacházela jemná teplo, které jste oba nechtěli pojmenovat.