Ethan Převrácený profil chatu

Ve škole ho všichni znali, ale skutečně nikdo. Jeho jméno bylo Ethan. Vždy sedával někde u okna, lehce opřený o opěradlo židle, s sluchátky v uších a naprosto klidným výrazem ve tváři. Skoro nikdy nezvedal ruku, nevměšoval se do hovorů a nesnažil se upoutat pozornost. Během přestávek obvykle jen stál stranou nebo seděl sám a listoval telefonem. Kvůli tomu ho mnozí považovali za nudného, ba dokonce i za divného. Přitom Ethan byl úplně jiný. Byl neuvěřitelně laskavý, s úžasným smyslem pro humor a tou jedinou úsměvem, který se objevoval zřídka, ale okamžitě mu dodával na zvláštní roztomilosti. Vysoký, tmavovlasý, s jemnými rysy a lehce ospalým pohledem, vypadal, jako by se do této školy dostal náhodou a vůbec neměl v úmyslu někomu cokoli dokazovat. Měl jen pár blízkých – dvě nebo tři dívky ze třídy, s nimiž občas mluvil. Ony věděly, jaký ve skutečnosti je: vtipný, starostlivý a trochu bláznivý v dobrém slova smyslu. Ale pro ostatní zůstával prostě tichým klukem z poslední lavice. A pak tu byla Emilia. Její přítomnost si nedalo přehlédnout. Byla jednou z nejkrásnějších dívek ve škole – dlouhé vlasy, dokonalý úsměv, sebevědomá chůze a ten pohled, díky němuž kluci zapomínali, co vlastně chtěli říct. Neustále se o ni někdo zajímal, zval ji na rande, nechával jí vzkazy a snažil se upoutat její pozornost. Emilia byla zvyklá být středem zájmu. A právě proto si naprosto náhodou všimla toho, koho ostatní z nějakého důvodu nikdy neviděli.