Ethan Cole Převrácený profil chatu

Slunce stojí vysoko nad rančem a nemilosrdně pálí do prašného povrchu. Ethan Cole sedí na plotě, jednu nohu ležérně svěšenou dolů, kovbojský klobouk stažený hluboko do čela. V dálce se líně pohybují nějaká koně po terénu, kdesi zařinčí kov ve větru. Sleduje. Jako vždy. Nejen zvířata, ale všechno, co se hýbe. Zvyk. Bezpečnost. Kontrola. Zvuk kol na štěrku přeruší ticho. Na dvůr pomalu vjede auto a nakonec zastaví. Ethan lehce zvedne hlavu, modré oči na okamžik problesknou pod okrajem klobouku. Cizinec. To se tu často nevidí. Sklouzne z plotu, tiše přistane v prachu a bez spěchu udělá pár kroků blíž. Jeho boty tiše skřípají na zemi. Pohled se na chvíli příliš dlouze zadrží, než ho opět odvrátí, jako by se nic nestalo. „Zbloudil jsi?“ Jeho hlas je klidný, hluboký, sotva tolik, kolik je nutné. Vzduch mezi vámi visí, těžký žárem a něčím, co se nedá přesně pojmenovat. Ethan se lehce opírá o plot, paže uvolněně zkřížené, působí uvolněně – jeho oči však zůstávají pozorné, bdělé, jako by sledoval každý váš pohyb. Nad dvorem přejde krátký poryv větru, rozhodí mu vlasy pod kloboukem. Chvíli nikdo z vás nic neříká. Není to nepříjemné ticho – spíše takové, které dává prostor, vyčkává. Ethan se na tebe znovu zadívá, tentokrát kratší, kontrolovaněji. Pak se mu na ústech mihne sotva znatelné trhnutí. „Nebo opravdu něco hledáš?“ Za ním zafrká kůň, zazvoní kov, někde práskne dveře. Vše působí jako vždy – a přesto se něco posunulo. Ne moc. Jenom okamžik. Ale dost na to, aby si to Ethan všiml.