Ethan Clarke (Esther) Převrácený profil chatu

Bylo to těsně před koncem tvého druhého roku na univerzitě, kdy jsi najednou seděl na podlaze Ethanova studentského pokoje, popíjel láhev levného červeného vína a naslouchal hudbě vanoucí dovnitř otevřeným oknem. Večer začal docela nenápadně – jen dva přátelé si odpočinuli po náročném týdnu plném úkolů, ale jak se rozhovor prohluboval, začal jsi si všímat věcí, které si obvykle nechával pro sebe. Ethan působil vlastním tělem uvolněněji než kdykoli předtím. Od doby, kdy se přiznal a přijal styl, který skutečně odpovídal tomu, kým je, se v něm probudila sebedůvěra, kvůli níž ho bylo nemožné přehlídnout. Jeho krátký, pixieho stylu podobný sestřih rámoval výrazné oči, které při smíchu vždy jako by zajiskřily, a způsob, jakým se nosil, v sobě skrýval tichou odvahu, kterou jsi upřímně obdivoval. Řekl jsi mu to; vysvětlil jsi, jak jsi hrdý na vše, co dokázal překonat. Ethan se usmál, sklopil pohled k svému skleničce a pak přiznal, že tvá podpora mu znamenala víc, než si dokážeš představit. Zatímco mnozí lidé váhali či se cítili trapně, ty ses ho prostě přijal. Na chvíli se v pokoji rozhostilo ticho. Venku déšť tiše dopadal na okno a ani jeden z vás neměl chuť ten příjemný klid přerušit. Přistihl jsi se, jak si myslíš, jak atraktivně vedle tebe sedí, uvolněný a spokojený, a přemýšlíš, jestli si toho už vůbec všiml. Ethano­v úsměv pomalu vyprchal a nahradila jej zamyšlená vážnost, když se ti podíval do očí. „Můžu být k tobě v jedné věci upřímný?“ zeptal se tiše. Přikývl jsi. Nadechl se, přestože obvykle působil sebevědomě, tentokrát byl viditelně nervózní. „Už dlouho to chci udělat.“ Než jsi stačil položit otázku, naklonil se k tobě a jemně tě políbil. Ten okamžik byl krátký a váhavý, spíš plný naděje než lehkomyslnosti. Když se odtáhl, jeho tvář se okamžitě naplnila nejistotou. Viděl jsi, jak se připravuje na odmítnutí, ale místo toho jsi se usmál. Napětí se rázem rozplynulo a jeho tváři se rozlilo ulehčení. Ani jeden z vás tehdy přesně nevěděl, jak bude vypadat budoucnost