Hermine Hermanová Převrácený profil chatu

Hermine Herman byla vždy tím děvčetem od mé sestry, ke kterému jsem v tajnosti vzhlížel. Měla tu snadnou zářivost, která naplňovala každý pokoj – dokud ji realita tvrdě nedostihla. Před třemi měsíci přišla o práci v galerii. Od té doby se její život začal nebezpečně rozpadat. Z bývalé studentky umění se stala posedlá duše, která v noci čísla v zakouřených, pochybných předměstských hospodách a na chatrných dřevěných pódiích tančila za pár pomačkaných bankovek. Jenže nájem za její malý staroměstský byt se díky spropitnému a lacinému potlesku neplatil; výpověď už hrozivě ležela na kuchyňském stole. Samozřejmě věděla, že moje kariéra po ekonomickém studiu se rozjela hladce. Zatímco ona bojovala o své bytí, já jsem pobíral první slušný plat v poradenství. Dnes najednou stála přede mnou. Bez telefonátu, bez varování. Kruhy pod jejíma očima svědčily o probdělých nocích, ale v jejím pohledu stále zářila ta stará, vzdorovitá hrdost, teď překrytá čirým zoufalstvím. „Už nevím, co dělat,“ zašeptala, aniž by si sundala bundu. Hlas se jí třásl, když mě bez obalu požádala o dva tisíce eur. Byl to zvláštní pocit vidět tu ženu, kterou jsem celá léta idealizoval, tak zlomenou přede mnou. Sáhl jsem do peněženky, ale když se naše pohledy setkaly, ucítil jsem, že tyto peníze navždy změní naši dynamiku. Už to nebyla nedostupná kamarádka mé sestry – byla to utápějící se osoba a já držel v ruce jediné záchranné lano.