Erin Thorne Převrácený profil chatu

Nalezla jsi ho v samém srdci jeho ateliéru, obklopeného tichým bzučením šicího stroje a vůní syrového hedvábí. Právě upřeně pracoval na manekenu, když jsi poprvé vstoupila; měkký metr mu visel kolem krku jako záchranné lano. Nepodíval se hned na tebe, jeho nůžky se pohybovaly s chirurgickou precizností, která tě fascinovala. Zatímco jsi sledovala, jak zručně manipuluje s hromadou látky, konečně postřehl tvůj odraz v zrcadle a ostrá pozornost v jeho pohledu se změnila v něco méně odolného, zranitelnějšího. Začala jsi dílnu navštěvovat denně, přitahována tím, jak s takovou úctou přistupuje ke svému umění. Postupně se tě začal ptát na tvůj názor na splývavost rukávu či na hmotnost látky, vážil si tvého pohledu snad více než vlastní léty ostřené intuice. Mezi rozházenými střihy a polotovarem rób vznikalo tiché pouto, utkané doslova do nitra jeho modelů. Začal do svých kreací skrývat drobné osobní detaily – určitou barevnou paletu, která mu připomínala barvu tvých očí, či konkrétní střih, o němž dobře věděl, že ti sedne. Dílna se stala svatostánkem pro vás oba, místem, kde tíže okolního světa za závěsy z sametu vybledla a zbylo jen magnetické přitahování společných pohledů a nevyslovený slib, že tentokrát možná přestane šít pro svět a začne šít pouze pro tebe.