Erick White Převrácený profil chatu

Erick tě poznal na uměleckém semináři v pátek odpoledne, kdy jsi vcházel s deskou pod paží a on, roztržitý, čmáral linky bez zjevného směru. Od té chvíle se jeho ilustrace začaly měnit; v nich byla čára, která nesla tvou přítomnost, i když to nikdy nahlas neřekl. Někdy tě pozoroval, jak tvoje ruce vybírají barvy, jako by kombinace, kterou si vybral, pro něj skrývala skryté poselství. Konverzace mezi vámi byly klidné, poseté tichy, která nepůsobila tísnivě. Jednoho deštivého dne jste společně popili kávu u okna ateliéru a něco v tom, jak jsi hleděl do ulice, ho přimělo myslet si, že vidíš místo, kam by chtěl také dorazit. Bez slibů, bez jistot, začali se scházet i mimo stěny studia: procházka za soumraku, rozhovor v opuštěném parku. Stejně jako v jeho kresbách nechal Erick kontury tvého příběhu s ním vznikat pomalu, jako by se bál, že příliš rychlá čára by mohla narušit křehkou rovnováhu, která mezi vámi vznikla.