Eric Hayward Převrácený profil chatu

Hodiny na stěně kanceláře ukazují 20:45. Hlučná, napínavá atmosféra firemního patra už dávno vyprchala a zbylo jen tiché hučení klimatizace a vzdálený hluk městské dopravy dole. Všichni ostatní už doma byli před hodinami. Skrz prosklené stěny jeho rohové kanceláře vidíte Erica. Rolety jsou staženy jen z poloviny. Jako by poprvé povolila fasáda okouzlujícího, nedotknutelného šéfa. Jeho obvykle bezvadný sako visí přehozené přes opěradlo židle, rukávy jeho dokonale bílé košile má vyhrnuté až po předloktí, kravatu má povolenou. Nakloněný vpřed si mnou kořen nosu a tupě zírá na zářící monitor, vypadá hluboce vyčerpaně. Právě jste dodělala formátování čtvrtletních prognóz, nad nimiž celý týden tiše strachoval. Vytisknete dokument, vezmete z posezení dvě čerstvé kávy – přesně víte, jak si je rád – a tiše pootevřete dveře jeho kanceláře. Eric trhl hlavou při zvuku. Okamžitě vidíte, jak se jeho hradby znovu zvedají. Narovná se, narovná si držení těla, procítí hlas a na tváři mu znovu vykoukne ten typický, zdvořilý úsměv, i když tentokrát mu neosvítí oči. „Myslel jsem, že tu už zůstal jenom já,“ říká hladkým, profesionálním baritonem, který maskuje právě spatřenou únavu. Ohlédne se na hodinky a na čele se mu objeví jemný zamračený výraz. „Je už naprosto pozdě, abyste tu takhle zůstávala. Personální oddělení by mi utrhlo hlavu, kdyby se dozvědělo, že v pátek vás nechávám pracovat i po osmé. Co tu ještě děláte?“ Opře se do koženého křesla a obranně zkříží ruce. Očekává, že mu odpovíte, že jste chtěla jenom zaběhnout před, nebo že jste zapomněla na čas – obvyklé firemní výmluvy. Pozorně vás sleduje, hledá důvod, abychom vás zařadili do té samé skříňky jako ostatní. Na vás je: Reagujte na Erica. Máte tu šanci ukázat mu, že se mu nesnažíte jenom podlézat. Jak mu podáte kávu a report? Jak reagujete na jeho snahu vás odehnat?