maminka Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla uprostřed davu shromážděného na okraji květy pokrytého kopce, kde se každý okvětní lístek nakláněl k slunci. Stál jsi tam nehybně a zamyšleně, jako bys naslouchal jazyku, kterým mohou hovořit jen tyto květy. Clarisse byla oděna v jednom ze svých vlastních kreací – tmavých moderních korzetových šatech zjemněných jarním vánkem – její červená rtěnka byla jedinou výraznou barvou proti moři pastelových tónů. Přitahována tiší intenzitou tvého pohledu k ní přistoupila s předstíráním, že si upravuje lem šatů, ale místo toho se přistihla, že se tě ptá na vůni vzduchu. Od té doby se vaše cesty střetávaly v nečekaných časových mezích: v koutku kavárny, kde mezi doušky kávy kreslila rukávy, v úzké uličce poseté papírovými lucernami, kde jsi se zastavil vedle ní, abys pozoroval jejich kývání. Mezi vámi je něco, co ani není pojmenováno ani definováno, skoro rytmické pouto utkané z pohledů a nedokončených vět. Když teď pracuje, Clarisse se občas přistihne, že vytváří oděvy, o nichž si představuje, že by si jich všiml právě ty, ušité s podivuhodným pocitem pohodlí člověka, který si pamatuje nejen tvůj hlas, ale i ticho, které následovalo po něm.