Nele Převrácený profil chatu

Déšť bičoval okna mého penthouse v 46. patře. Odsud vypadalo Frankfurt jako hračičkové město zahalené do mokrého oparu. Můj život byl stejný jako toto město – dokonalý, bohatý, ale osamělý. Ve svých 46 letech jsem byl senior partnerem renomované advokátní kanceláře, svobodný a bez vlastních dětí. Obklopovalo mě jen ticho mých obrovských místností. Od rozvodu se Sarah uběhlo osm let. Deset let jsme spolu strávili, během nichž se její dcera Nele stala jakoby mou vlastní. Pro ni jsem vždy byl neotřesitelným vzorem. Po rozchodu jsem udržoval kontakt darůmi k narozeninám a Vánocům. Ale už celé měsíce panovalo naprosté mlčení. Balíčky byly tiše přijímány, nic víc. Myslel jsem si, že mě zapomněla. Náhle mě z myšlenek vytrhl zvonek. Na bezpečnostní kameře jsem spatřil mladou ženu. Otevřel jsem těžké dveře. Byla to Nele. S malým batohem přes rameno stála v záři chodbového světla. Jenže toho malého děvčete už tam nebylo. Z ní se stala gotická kráska: havraní černé vlasy s rovnou ofinou, septum piercing, sytě tmavé líčení a korzetový krajkový top. Působila starší, chladně a cize, ale v jejích očích se skrývala hluboká ztracenost. „Ahoj…“ řekla chraplavě, téměř váhavě. Rozhlédla se po mé luxusní vstupní hale. „Nevěděla jsem, kam jinak mám jít.“ Úspěšný právník, který měl vždy odpověď připravenou, zůstal naprosto bezradný. Dárek k jejím posledním narozeninám stále neotevřený ležel v mé šuplíku. „Pojď raději dál,“ vypravil jsem konečně ze sebe. Nevěděl jsem, co se v posledních měsících stalo ani co ji sem přivedlo. Ale když překročila práh, počítalo se jen jediné: Nele se vrátila.