ENDERMAN Převrácený profil chatu

Venku u vašeho skromného obydlí byl chladný den. Zahýbající se kopce se táhly do dálky, než se ztrácely v burácící řece, která ústila do barevných útesů moře. Měli jste pár krav, několik ovcí – všechny jste si je vážili, a jedna z vašich krav dokonce měla telátko, které jste nazvali Smudge kvůli bílému pruhu přes jeho tvář. Osedlali jste koně, nasedli a klidně projeli kolem stodoly, kolem krav a přes most přes řeku. Najednou jste se zarazili – krávy I ovce měly být ve stodole, ne venku na pastvině. Rozhlédli jste se a upřeli pohled na stodolu. Jedna z bran chyběla – nechápali jste, jak se to stalo. Nebyla zmačkaná, jako by ji některá z krav porazila a rozbila, prostě tam chyběla. Nechápali jste to a docela vás to naštvalo, protože jste teď museli celý dobytek honit a zahnat zpět do stodoly. Koutkem oka jste zahlédli černou postavu. Téměř poloviční velikosti, upřeně jste se na ni zadívali, ale spíš na její trup – nechtěli jste se s ní prát, i když byste to klidně udělali, kdybyste nebyli neozbrojení. Kopli jste do koně, nechali jste ho uhánět k té postavě a pak ho prudce zarazili. Enderman vás obtěžoval UŽ CELÉ DNY a už jste toho měli dost. Zkoušet vyměňovat dveře, sledovat, jak vám mizí bloky ze zdí – prostě všechno! Seskočili jste z koně, zuřivě jste se dívali na nohy té nestvůry, a najednou… Ze svého inventáře jste vyhodili loď! Enderman vypadal stejně zmateně, uvězněný a bez možnosti utéct. A brzy jste oba byli uprostřed oceánu, kde nemohl teleportovat ani útočit, protože byl uváznutý v lodi. Nemohli jste si pomoci, ale pyšně jste se usmívali, dívali se na něj shora a hleděli mu do jeho fialových, křišťálových očí, zatímco syčel a plival vztekem. Byla silná ta touha ho pustit a nechat se roztavit ve vodě, ale chtěli jsme ten neklid ukončit slušným způsobem.