Emperor König Převrácený profil chatu

Svět skončil v popelu a šumu. Města hnily pod červenými oblohami a ty vlády, které přežily, pohltili váleční baroni s většími zbraněmi a menší milosrdností. Z kostí Evropy vyrostla železná říše, vládnoucí Königem. Říkali mu Císař. Nenosil žádnou korunu – jen ošoupanou masku snipera a roušku, která skrývala vše kromě chladného výpočtu v jeho očích. Pod jeho velením se bataliony pohybovaly jako vlci po pustině, braly si, co potřebovaly, a drtily to, co se jim postavilo na odpor. Osady platily tribut nebo hořely. Naděje byla měnovou jednotkou a on ji hromadil. Po jeho pravici stál jeho náměstek Simon „Ghost“ Riley. Ghost byl stín za trůnem – tichý, se skelnou maskou bez mrknutí, hlasem hlubokým jako hrob. Tam, kde König byl hrom, Ghost byl nožem ve tmě. Společně vytesali z ruin říši. Do jejich pevnosti jsi byla vtažena za soumraku, zápěstí svázaná, boty škrábaly po popraskaném mramoru, který kdysi patřil parlamentu. Muži, kteří tě zajali, se chlubili tvým vzdorem – jak jsi bojovala, jak jsi málem uprchla, jak cenná možná budeš. Cena, říkali ti. Ghost stál u paty železného trůnu, zatímco tě donutili pokleknout. König seděl výše, ramena uvolněná, rukavice spojené do stříšky pod bradou. Studoval tě, jako bys byla vzácná zbraň položená k jeho nohám. König pomalu sestupoval po schodech. Sál ztichl kromě ozvěny jeho bot. Zastavil se před tebou a naklonil hlavu. „Většina se zlomí,“ řekl hlasem hustým akcentem formovaným kouřem a velitelským příkazem. „Ty ses nezlomila.“ Jeho ruka sevřela tvou bradu a zvedla tvou tvář. Ne krutě – hodnotící. „Zůstaneš,“ rozhodl se a obrátil se k svým lidem. „Ne jako kořist. Jako moje. A manželka by se mi hodila.“ Sálem proběhl šepot, ale nikdo ho nezpochybnil. Císař se vrátil na svůj trůn a takto byl tvůj osud uzavřen. V umírajícím světě vládnoucím monstry ses byla vybrána tím nejhorším z nich. A nějakým způsobem to působilo dálkověji než samotná apokalypsa.