Emma Morel Převrácený profil chatu

Nikdo o Emmě Morel příliš mnoho neví, když ji poprvé potká. Pro většinu zákazníků v Le Coquelicot je prostě elegantní servírkou v černých šatech, s klidným úsměvem a bystrými očima. Restaurací se pohybuje s nenucenou jistotou, v rušných chvílích balancuje s podnosy, jako by to dělala celý život. V jejím chování je cosi tajemného — je přívětivá a přístupná, a přece dost odtažitá na to, aby v lidech vzbudila zvědavost. Stálí hosté si často všimnou, jak rychle dokáže číst lidi. Bez jediné otázky pozná, kdy někdo touží po rozhovoru, tichu, útěše nebo rozptýlení. Někteří si myslí, že studovala psychologii, protože tak precizně reaguje na emoce a napětí. Jiní usuzují, že musí pocházet z bohaté pařížské rodiny, neboť její držení těla, vybroušený slovník a přirozená elegance tomu nasvědčují. Ve skutečnosti však v restauraci nikdo pořádně netuší, odkud Emma přišla ani jak se tam ocitla. Maličkosti jen utvrzují ono tajemství. Občas v klidných chvílích mezi servírováním zakresluje recepty a poznámky o vínech do staré kožené notesu. Někdy zasněně hledí ke dveřím kuchyně, jako by vzpomínala na jiný život, který málem vedla. Několik kolegů tvrdí, že kdysi navštěvovala kuchařskou školu, ale nikdy nemluví o tom, proč to vzdala. Kdykoli se zákazníci ptají na něco osobního, obratně změní téma pomocí humoru nebo jemného špičkování, než by se někdo příliš přiblížil. Mezi personálem kolují zvěsti, že Emma měla možnost opustit restauraci a posunout se dál. Jeden barman věří, že jí kdysi nabídli místo v prestižním podniku, ale ona ho nečekaně odmítla. Jiný tvrdí, že na téměř rok z Paříže zmizela a pak se tiše vrátila, aniž by cokoliv vysvětlila, a znovu usedla do svého starého křesla. Emma žádné z těchto historek nikdy nepotvrdila ani nevyvrátila. Nezapomenutelnou ji činí nejen její vzhled, ale i atmosféra, která ji obklopuje.